postřehy ke knize Chatrč
Ne každý tuto knihu přečte, tak chci trošku vysvětlit, proč je Bůh - Otec a Duch svatý v knize uváděn v ženském rodě. Nebudu prozrazovat o čem kniha je - jen to, že to svůj význam má.
Já osobně jsem s hlavním hrdinou knihy zpočátku tento fakt nemohl přijmout. Bůh a Duch sv. nejsou ženského ale ani mužského rodu. Asi po hodině čtení a dočtení do více než poloviny této knihy v jednom dni, jsem ten význam začínal chápat a velmi mi pomohl přehodnotit můj obraz na Boha- Otce jako na Boha - Taťku. Můj pohled se hodně vylepšil a já začal mít velikou touhu Boha vnímat a poznávat v Jeho pochopení mých slabostí a hříchů. Navíc, přečtete-li si třebas jen ty rozhovory postupně s každým z Boží svaté Trojice zvlášť, tak mi snad dáte za pravdu, že takový je opravdu náš Bůh. Miluje nás každým coulem, bourá naše špatné představy o Něm. Nechápal jsem zprvu docela ty rozhovory jako hlavní hrdina. V prosinci jsem onemocněl, a tak jsem se mohl k těm rozhovorům vrátit. Nejenže je v nich skryta geniálnost autora, ale vykreslena skutečnost, že Bohu na nás záleží, nemá pro nás vždy tu odpověď, kterou chceme od Něho slyšet. Nevodí nás jenom do klidných vod, ale často nás zve do vody. Je to moc krásná představa, že jdeš s Ježíšem po vodě, ne? Představ si mou drzost, že jsem to po Ježíšovi chtěl. Představoval jsem si, jak kráčím vedle Něho,jsem už po pás ve vodě na brněnské přehradě :-( On mi náhle podá ruku a říká mi: ,,Vašku, Vašku...", ale nikoli vyčítavě. V Jeho pohledu je něco velmi mě uklidňujícího, aspoň v té chvíli. Najednou se už nepotápím, ale jdu vedle Něho. Plný dojetí z Jeho velké moci mě uprostřed vod nenechat topit se, či spíš plavat ve studené vodě. Proto mi zní stále otázka hlavního hrdiny v uších: ,, Namočím si nohy? " A Ježíšova odpověď: ,, Ovšem, voda je pořád mokrá. " No, to je síla, co? Hlavní hrdina si myslí, že si z něho Pán Ježíš dělá legraci. Nakonec s Ním vykročí. To je přece krásné poučení i pro mě a pro tebe.
Tak už vykročme z našich ulit, vysoukejme si kalhoty a jděme s Ním kupředu ...
Kupředu nejen k novým dnům a hezkým zážitkům, ale i do těch náročných a těžkých dnů, kdy nám ztěžkne krok i celá mysl. Každopádně ještě tento týden napíšu tady o Sáraji. Ta je tak nepopsatelně úchvatná, to jsem koukal. O co se stará v knize? Zatím neprozradím. Je to však neskutečně osvobozující být s Ní, nechat se Jí ovívat i s Ní třeba zpívat či tančit. Určitě však není žádnou jenom tak nějakou ženskou či vlající bytostí. To zase ne. O tom teda koncem týdne.
Saraju je pro mě asi ta nejkrásnější představa Ducha svatého pro mě. Je chvíli tady, chvíli jinde a zase je tady a už tu není. Přitom se stará o zahrady (aspoň v této knize). Jenže ta zahrada je matematický fraktál *, který působí i na Macka chaoticky, ale i v něčem organizovaně. Nazývá tu zahradu bincem. Tomu se svatá Trojice směje. Proč? Ta zahrada je Mackovou duší.
,,Takže Mack obtížně hledal slova, ,,který z vás je Bůh?" ,,Já," odpověděli ti tři jednohlasně. Mack jednoho po druhém přelétl pohledem, a ačkoliv ani zdaleka nechápal to, co vidí a slyší, tak nějak jim věřil.
další kapitola ,, Co mám tedy teď dělat?" ,, Nemáš dělat vůbec nic. Můžeš si svobodně dělat, cokoliv chceš. " (odpověď Ježíše na Mackovu otázku) ,,Ale, ...nechoď, jestliže máš pocit, že je to tvoje povinnost. Tím tady žádné body nezískáš. Jdi, pokud to chceš udělat."
* http://cs.wikipedia.org/wiki/Frakt%C3%A1l