listopadové melancholie
Máme tady listopad.
Nutno si přiznat, pomálu se nám blíží konec roku.
Poslední dobou si uvědomuji dost často, co se tady udělalo z křesťanských vánoc. Neskutečnej bysnyz, často velmi kýčovitej a nechutnej přemírou nabídek za ty nej ceny. Opravdu ale toto chceme?Já osobně ne.
Mé prožívání vánoc poslední roky není o byznyse, úklidu a vymejšlení drahých darů.
Snažím se prožít vánoce v klidu. O tom přece tyto svátky taky jsou. Přejeme si radost v životě.
Jenže, co ti, co ji nemají? Z čeho se vlastně lidi radují? Jsou to ty dárky? Pokud by tomu tak bylo, tak jsem z vánoc mezi prvními nespokojenci, protože takovejch dárků... těch nesmyslných nebo oblečení - si mohu nakoupit i přes rok sám a třeba i hezčí.
Záměrem této úvahy však není uspokojení z dárků.
Chci vyjádřit, že se mi celkem daří vánoce v klidu prožívat.
Od televize a jejich neskutečných pořadů, opakujících se každoročně a nahuštěné do 3 - 5 programů tv (možná více).
Osobně si radši čtu knížku i bibli a snažím se to prožívat v tom klidu. Občas mě vyruší máma, když mi donese nějaké to cukroví nebo mi uvaří kafe. Samože jsem i s rodiči, jenže ti sedí či leží u tv skoro pořád. Poslední roky se snažím si povídat s mámou při vaření nebo nějakých povinnostech. S tátou po mrtvičce si moc povídat neumím. On navíc komunikuje dost dětsky, což je tou mrtvicí... škoda.
Ještě chci napsat, že tím klidem, bez stupidních vánočních tv pořadů, se cítím víc být s Bohem a to mě nakopává do dalších dní, těch všedních a často dost hektických.
Přeji ti tedy dobrý přeadvend i advent + letošní prožití vánoc v klidu.
Kdybys měl, -a nějaké postřehy k vánocům, pošli mi je na mejl v_holub@centrum.cz.
