z vlastní tvorby
vesmír mé duše
... začal jsem v prosinci 2010
PŘEDMLUVA
Předmětem těchto úvah a příběhů je něco, co víme všichni, že to existuje. Ale asi ne vždy si to všichni uvědomíme.
Ano, je to náš vesmír uvnitř našeho já, čili naší duše. To, jaký je její stav, dle mého názvu, pak přispívá k našemu celkovému rozpoložení.
Souvisí to určitě i s naší náladou. Jasně, když mě dokážou svým chováním či špatně odváděnou prací vytáčet druzí lidé, tak má duše trpí a rozhodně má vliv na mé celkové rozpoložení. To se také ruku v ruce semílá s naší povahou, čím jsme tzv. vybaveni či obdařeni.
Tyto příběhy chci věnovat především mým rodičům, sourozencům a synovci Tomovi a neteřince Denisce.
Ale určitě i všem mým duchovním sourozencům v Ježíši Kristu.
Budu rád za vaši odezvu.
1
CO JE DUŠE MÁ
Jako je nespočet hvězd ve vesmíru, tak nepopsatelná je má duše. Tak nekonečná, přestože je omezená tělem.
I tak se pokusím popsat, jak ji vnímám. Je v ní tudíž spousty místa pro má zkoumání a toho, co mě neskutečně fascinuje. V jedné části je určitě hodně šťastná z Boží přítomnosti v mém životě.
V jiné části je zarmoucená dušemi okolo mě. Další část je neutěšitelná z hrůz tohoto světa. Onaká jiná je schopna pojmout a vstřebávat myšlenkové toky z mozku (často neskutečné přívaly myšlenek) a uchovávat pro jiné časy. V této tzv. intelektuální části duše (vedené impulzy od mozku) se schovává mnoho podoblasti mého poznání a také mého nepochopení toku mých myšlenek či i různě vydařených nápadů. Ukrývá se v ní spousta revolučních myšlenek, kterým se nechce ven, takže nikdy nevyslovených.
Tamá malá a zároveň i obrovská duše skomírá a trpí. To je důsledek depresí a špatné psychiky či psychična, chceš-li. Potom se sám na sebe zlobím, zlobím se i na tebe. Tvá duše je pak zahlcována duší a proudem valící se vody. Proč tomu tak je? Moc nevím, všiml jsem si, že tento proud měl taky Mozart, když komponoval. Já bych to do těch tónů asi nikdy nenarval. Proto si sám lezu na nervy, když mi ten příval zaplňuje obrovskou záplavou tu mou malou- velkou duši.
Údajně naše duše váží nějakých pár gramů. Inu, zajímavá informace. Líbí se mi, jak my lidé musíme všecko měřit J
Můj nejlepší kamarád, Mífa mě dneska oznámil, že se rozhodl se mnou zajet do krajiny nedaleké. Pro mnohé zřejmě vzdálenost 200 miliónů km je třeba obrovská. Překonat takovou vzdálenost je však už dneska hračkou. Vědci vymysleli putování vesmírem na bázi přenesení myšlenek. Nikoli žádná blbost. Myšlenky jsou propojeny s naším tělem. Ve skutečnosti tedy přenesou sice jen tvé myšlenky na tuto ,,obrovskou“ vzdálenost, ale doopravdy, žádná fikce. Je to dost těžké to pochopit, ale funguje to. Vím to sám se svým kamarádem. Společnost pro vesmírné výzkumy AFCR nám je ochotná tuto výpravu zaplatit. Dneska není zadarmo už vůbec nic.
Domluvil jsem se tedy s Mífou, že to uskutečníme už brzy. Na takovou výpravu je však nutné se připravit. Sice s sebou nemusíte vláčet žádné věci, je určitě dobré si ve svých myšlenkách udělat pořádek, kde co máte. Co v té ,,neznámé“ krajině využijete a jak se budete muset třeba i bránit.
Důležité je také, se divte, se připravit i fyzicky. Zajímavé, co? Přesto, oni přenesou jen vaše myšlenky, vy tam však doopravdy jdete či poletujete. Ve vesmíru není totiž jaksi gravitace a i když ji nějaké planety mají, tak vás tam mohou svou silou upoutat navždy. Vy se už nikdy nevrátíte na zem do svého těla. Je to hodně, hodně složitá věda, kterou vědci stále vyvíjejí a zkoumají. Já však s Mífou jsme o krok napřed. Ve skutečnosti, nikoli dle vědců, ta má a Mífova příprava zahrnuje pouze tzv. velký přehled své duše.
<<< Copyright (2011) V. Holub >>>
--- pokračování za měsíc ---
